Za ptáky do Skotska IV: Vnější Hebridy

Skotsko - Vnější Hebridy: Chřástal polní (Crex crex), Racek chechtavý (Larus ridibundus), Čejka chocholatá (Vanellus vanellus), Vodouš rudonohý (Tringa totanus), Ústřičník velký (Haematopus ostralegus), Jespák obecný (Calidris alpina), Křepelka polní (Coturnix coturnix), Špaček obecný (Sturnus vulgaris), Skřivan polní (Alauda arvensi), Kameňáček pestrý (Arenaria interpres).

Jaké bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděl, že Skotsko je rozlohou téměř stejně velké jako Česká Republika! Nevím, proč jsem si myslel, že je severní část Velké Británie tak rozlehlá, možná proto, že je od nás tak daleko, možná pro svou bohatou minulost. Každopádně ve mě tento pocit zůstal i poté, co jsme Skotsko po naší jarní třítýdenní cestě opouštěli - asi to je těmi úzkými silničkami, kdy se už posté za jediný den musíte vyhýbat protijedoucímu autu a nebo tou nesmírně krásnou a přesto vždy jinou krajinou. Jestliže člověka „pevninské“ Skotsko okouzlí pak ho na ostrovech Vnějších Hebrid čeká menší šok v podobě ploché krajiny porostlé vřesem a ošlehávané neustálými poryvy větru z Atlantiku, podivného dialektu místních i zvláštního pocitu opuštěnosti a drsné krásy. Pouhé 4 dny na ostrovech Vnějších Hebrid stačily tak na hrubé poznání zdejší krajiny, jen málo času zbylo na ptáky, to něco málo, co jsme viděli, je obsahem tohoto krátkého příspěvku, který jsem si neodpustil začít popisem pocitů, které vás obklopí, když se na ostrovech vylodíte.

Ptákem, který se pro nás stal doslova symbolem Vnějších Hebrid je Chřástal polní (Crex crex) – nejen, že se o něm dočtete ve všech letácích o avifauně Hebrid ale jistě se s ním zde i setkáte – ať už při návštěvě některých z místních rezervací nebo prostě jen při časné ranní nebo večerní procházce – vždy ho prozradí jeho nezaměnitelný chrčivý hlas ozývající se odkudsi z trávy. Hned v prvním B&B na samém severním výběžku ostrova Lewis nás majitelka upozorňovala, že se kvůli chřástalímu volání nevyspíme i když to nakonec nebylo tak horké. Mě spíše přilákala malá lokální rezervace u vesnice Fivepenny – mokřady s jezírkem obývala početná populace Racka chechtavého (Larus ridibundus), v rezervaci hnízdilo množství Čejek chocholatých (Vanellus vanellus) a Vodoušů rudonohých (Tringa totanus), kteří často posedávali na dřevěných plotech okolo jezírka. Mnohem zajímavější a to nejen členitější krajinou ale i rozmanitější avifaunou byla pro mě jižní část Vnějších Hebrid s ostrovy North a South Uist. Téměř na každém místě bylo něco k vidění – ať už to byli všudypřítomní Ústřičníci velcí (Haematopus ostralegus) prohledávající svými dlouhými červenými zobáky každou píď země, Čejky chocholaté (Vanellus vanellus) okouzlující svým akrobatickým letem a komickým voláním, Jespáci obecní (Calidris alpina) v krásném letním šatu odpočívající na březích mořských zálivů, Bramborníčci posedávající na plotech kolem cest nebo Křepelka polní (Coturnix coturnix) ozývající se odněkud zpoza zarostlých dun na pobřeží Atlantiku.

 

 

 

Ze všech míst pak byla nejzajímavější rezervace Balranald na západním pobřeží ostrova North Uist – otevřená směrem do moře a pestrá díky rozmanitému prostředí od pravidelně sekaných luk přes pás příbřežních dun porostlých trávou a keři až po písečnou pláž s kamenitými úseky ošlehanými drsným oceánem. U vstupu do rezervace nás vítali Špačci obecní (Sturnus vulgaris) a Skřivani polní (Alauda arvensi) spolu s všudypřítomnými Čejkami chocholatými a Ústřičníky velkými. Cesta vedla kolem mokřadu ozývajícího se charakteristickým voláním Vodouše rudonohého dále k písčitému pobřeží, kde se v naplavených chaluhách brodila malá hejna Jespáků obecných. Cesta se pak stočila k severu a kolem křičících Ústřičníků velkých jsme se dostali do blízkosti hnízdiště Rybáků dlouhoocasých (Sterna paradisaea). O kousek dál jsme mohli pozorovat skupinu asi 10 Kameňáčků pestrých (Arenaria interpres) odpočívajících na kamenech a zrcadlící se v klidné hladině malého jezírka. To vše by samo o sobě stačilo více než dost, kdyby se ještě při návratu na parkoviště nezačali ozývat z různých stran a míst Chřástali polní – celkem jsem jich během cesty napočítal asi 6 ale muselo jich tam být daleko více, škoda, že jsme neměli o den více času, mohl jsem zkusit nějakého v rezervaci při svítání nebo soumraku nalákat.



Foto a text: Jiří Sláma - fotograf a milovník přírody.

Tento článek je uveřejněn se souhlasem autora.
Kopírování a jakékoliv další užití toto článku nebo jeho části je bez svolení autora zakázáno.


Jste fascinování přírodou kolem Vás? Píšete články, kterými můžete obohatit své okolí? Rádi je uveřejníme.
Kontakt: Petrastepnickova@seznam.cz

publikováno 13. 02. 2011, 15:18:02

Počet zobrazení: 257