Za ptáky do Skotska I: Bass Rock – přírodní div světa

Skotsko Bass Rock - Terej bílý (Morus bassanus)

Přírodním divem světa popsal skálu ležící blízko skotského pobřeží nějakých 35 km východně od Edinburghu Sir David Attenborough – když jsem se toto dočetl na internetu, ihned se mi vybavil dokument, který jsem viděl před pár lety v televizi – David Attenborough v něm sleduje obrovskou kolonii Tereje bílého a ptáky má doslova na dosah ruky. Tehdy jsem si myslel, ze se jedná o nějakou odlehlou kolonii kdesi daleko v arktických vodách.

Pohled na ostrov Bass Rock z pobřeží North Berwicku – nejbližšího místa na pobřeží – je fascinující; šedý vulkanický ostrov s prudkými stěnami o maximální výšce 107 m a rozloze 3 hektary je pokryt bílou vrstvou Terejů, na obloze nad ostrovem to zdálky vypadá jako kdys se rojí včely – to jsou Tereji odlétající lovit nebo přilétající zpět na ostrov s potravou nebo materiálem na stavbu hnízda. Člověk si ani nedokáže představit, že po podzimním odletu Terejů zůstane ostrov zcela opuštěný.

Bass Rock je jako většina země ve Velké Británii soukromým vlastnictvím, na ostrov se ovšem lze podívat prostřednictvím Scottish Seabird Center, které sídlí v North Berwicku a má exkluzivní práva pro vstup na ostrov. V letních měsích jezdí z přístavu Dunbar malá rybářská loď, která uveze 10 návštěvníků, plavba k ostrovu trvá necelou hodinu; pobyt na ostrově, pokud počasí dovolí přistát, je přibližně 3 hodiny, výlet stojí 95 GBP na osobu. Při zakoupení workshopu je doba strávená na ostrově ještě o něco delší (4,5 hodiny) ale také ekvivalentně dražší (149 GBP). Ačkoliv se nejedná o malé peníze, výlety, kterých je kolem deseti každý měsíc v sezóně, bývají dost rychle vyprodány – zájem je veliký a není se co divit, návštěva Bass Rock je opravdu zážitek na celý život!

Itinerář každého výletu je stejný – loď přejede z Dunbaru k Bass Rocku, následuje zhruba půl hodiny sledování krmících se Terejů a pak se návštěvníci, pokud je vhodné počasí (většinou je :-), vylodí na ostrov. Pohyb na ostrově je omezený a průvodce ze Scottish Seabird Center to opravdu kontroluje - pokuta za porušení pravidel nebo rozbití snůšky vajec může být kromě odjezdu z ostrova až 2000 GBP! Místo pro pozorování a focení Terejů se nachází těsně nad pevností a majákem, tj. zhruba v polovině výšky ostrova na jeho východní straně.

Být uprostřed velké kolonie ptáků je velký zážitek, navíc když jde o Tereje – krásné velké ptáky s modrým obočím a jejich největší kolonii na světě. Ohlušující křik všude kolem nás i nad námi. Naše průvodkyně nám pomalu uvolňuje cestu vpřed a provazem vymezuje malý prostor, ve kterém se budeme pohybovat po následující tři hodiny. Počasí nám přeje, je pod mrakem s občasnými krátkými sprškami. Jak jsem předpokládal, je kolem nás takové množství Terejů, že téměř nemá smysl fotit celé ptáky nebo dělat širší záběry – na fotce by byl dost velký zmatek, soustředím se tedy na „portréty“ a vyndavám objektiv 500mm a nasazuji ho na 5D mark II – na toto jsem se celou dobu těšil – vyzkoušet možnosti nového full-framu na focení divoké přírody! Dělám pár zkušebních záběrů a nastavuji vhodnou manuální expozici. Nejdříve trochu tápu a nevím, kam se dříve otočit, pak se konečně uklidňuji a soustředím tam, kde se něco děje a fotím – jednotliví nezadaní ptáci nebo jedinci dočasně bez partnera jsou v klidu nebo vyhlížejí ptáky vracející se z moře, zato páry, které se opětovně shledávají, předvádějí zajímavé rituály, třou se o sebe zobáky,
jemně se „oždibují“, předávají si malé pozornosti v podobě pírek, klacíků a mořských řas a k vidění jsou i pářící se ptáky. Jednotlivé páry jsou na sebe doslova namačkány takže často dochází k potyčkám, ptáci na sebe křičí a se zaklesnutými zobáky se perou o svůj pracně nabytý prostor na skále. Terejové jsou uzpůsobeni především životu na moři a jsou na zemi poněkud těžkopádní a tak se občas stane, že některý právě startující nebo přistávající pták skončí po hrůzostrašně vypadajícím pádu na kamenitém svahu o několik metrů níže. Pořád je tedy na co se dívat, v době naší návštěvy 16. června už bylo na světě i pár tmavých ochmýřených kuřat a další se líhla – platí zde ovšem přísný zákaz přibližovat se k hnízdům s kuřaty, dospělí by mohli opustit hnízdo a toho by hned využili nedaleko čekající lační rackové.
 

Nasazuji objektiv 135mm s tím, že se pokusím vyfotit nějaký pěkný snímek tímto portrétním sklem ale po chvíli to vzdávám – musel bych se k Terejům přiblížit velmi blízko a i když je to povolené, nechci je rušit a raději se vracím k objektivu 500mm – fotím ptáky v letu ale proti šedé zamračené obloze to není ono a tak pokračuji ve focení portrétů, tentokrát s tělem 1D III abych měl alespoň nějaké povedené fotky v případě, že by fotografie focené s 5D II nevyšly – přeci jen na LCD displeji člověk úplně neposoudí kvalitu fotek a když už je na takovém místě jako je Bass Rock tak raději fotí a obrázky prohlíží až doma na PC. Po dvou hodinách dostáváme zprávu, že se horší počasí a my tak musíme opustit ostrov a přicházíme o dvě hodiny focení. Tato špatná zpráva nebyla bohužel poslední – další den nám zrušili úplně celý výlet na Farne Islands, na které jsme se těšili vůbec nejvíce a které mely být završením našeho skotského výletu. Na druhou stranu je to jen další důvod, proč se na Bass Rock (a Farne Islands) podívat znovu. Výlet na Bass Rock byl i tak nezapomenutelným zážitkem a navíc - a to je asi nejdůležitější – povedly se fotky z obou fotoaparátů :-)

 












Foto a text: Jiří Sláma - fotograf a milovník přírody.

Tento článek je uveřejněn se souhlasem autora.
Kopírování a jakékoliv další užití toto článku nebo jeho části je bez svolení autora zakázáno.


Jste fascinování přírodou kolem Vás? Píšete články, kterými můžete obohatit své okolí? Rádi je uveřejníme.
Kontakt: Petrastepnickova@seznam.cz

publikováno 17. 01. 2011, 13:46:01

Počet zobrazení: 323